Stavět někde něco znamená pro podnikatele z tohoto oboru dopravit na místo veškerý potřebný materiál, techniku, pohonné hmoty a zaměstnance. A klidně už vzápětí může dojít k nežádoucímu vývoji. Kdy – matematickou řečí vyjádřeno – dochází i k následujícím situacím.
- zaměstnanci + pohonné hmoty = zbytečné finanční ztráty
- zaměstnanci + stavební stroje = nepovolené melouchaření
- zaměstnanci – kontrola = flákání se
- majitel firny + zaměstnanci = nekonečné problémy
Je to logické. Když jsou totiž lidé a technika roztroušeni po více stavbách, je velice složité kontrolovat, jak si počínají v pracovní době a zda nedělají nějaké nepravosti i v době mimopracovní. Zatímco šéf sám kontroluje nanejvýš jednu stavbu, na ostatních ‚mají myši pré‘, a jedná-li se o stavby rozlehlé, nejednou není v silách majitele firmy ohlídat současně ani jednu jedinou.
Čímž vznikají takovému podnikateli ztráty. Někde mu zaměstnanci kradou pohonné hmoty, jinde stavební materiál, někde stojí stroje ladem a jinde si je odvezou vykutálení zaměstnanci někam jinam na melouch a tu a tam se nakonec ani neobtěžují s vrácením takto ‚vypůjčené‘ techniky.
A majitel firmy aby na to věčně doplácel. Protože jinak by rozkradená firma nakonec neměla s čím podnikat.
A pokud to dotyčnému podnikateli skutečně vadí, pořizuje si nakonec (ale klidně již i preventivně) sledování strojů. Nad které v této oblasti není.
Tento ‚hlídač‘ se vyznačuje tím, že sleduje vše, v čem má čidla. Jež už dnes mohou být skoro všude. Ví tak, kde mizí pohonné hmoty z nádrží strojů a kde přímo z firemních tankovacích karet, ví, kde stojí bez hnutí stroje, jež by měly pracovat, i kde naopak pracuje technika, jež by měla stát. Ví o výkonnosti, ví o efektivitě, ví o dalších pozitivech a negativech. A vše zaznamenává a třeba i v reálném čase hlásí. Aby byla oprávněná osoba v obraze a mohla konat tak, jak má. Pro blaho firmy a jejího majitele, jež zaměstnanci nemají právo okrádat či jinak poškozovat.
