V první řadě je nutno říci, že přemnožení kůrovců v našich lesích není nic nového ani neobvyklého. Opakuje se pravidelně zhruba každých 10 let. Souvisí to právě s rozmnožovacím cyklem tohoto brouka. Většinou však nemá takové devastující následky. Proč to letos bylo takové, jaké to bylo?
Nejprve je nutné pochopit, že kůrovec smrkový hnízdí především (překvapivě) ve smrku. Ovšem příroda samozřejmě dala stromům do vínku schopnost bránit se – po svém. Proti kůrovci se strom chrání jednoduše místem svého přirozeného výskytu. Jako většina hmyzu, kůrovec nemá příliš rád nízké teploty. Stromu naopak vyhovují. Tím je, za normálních okolností, přemnožení kůrovce celkem efektivně bráněno – kůrovec má k dispozici jen těch pár jedinců, kteří rostou v nižších polohách. Dostatek na to, aby přežili, ale příliš málo pro to, aby se mohli přemnožit.
Pak ale do tohoto přirozeného vztahu zasáhl člověk. Je třeba říci, že dřevo tohoto druhu má skutečně spoustu výhod. V první řadě má velmi široké spektrum využití. Navíc strom samotný patří k rychle rostoucím dřevinám, což samozřejmě znamená, že se peníze, investované do jeho pěstování, v porovnání s jinými dřevinami velmi rychle vrátí. Proto není divu, že začal být i u nás široce pěstován.
Faktem ale je, že Česká republika nemá pro pěstování tohoto druhu zrovna ideální podmínky. Naše plochy jsou převážně nížiny, a místa přirozeného výskytu najdeme pouze na hřebenech našich hraničních hor. Tím, že jsou mimo své optimální podmínky, jsou dřeviny mnohem náchylnější k různým chorobám a parazitům – včetně právě kůrovce. A vzhledem k takřka monokulturnímu způsobu pěstování nemusel ani za potravou cestovat daleko (což by z něj v ideálním případě dělalo ideální kořist pro různé hmyzožravce). Přesto se nabízí otázka: tímto způsobem se smrk pěstuje už desítky let. Kůrovcové kalamity tu byly, ale nikdy ne tak devastující. Tak proč letos?
I zde je několik příčin. První z nich je oteplování klimatu. To chladnomilnou dřevinu oslabuje, ale pro kůrovce je to ideální. Navíc v posledních letech máme dlouhá, suchá léta s minimem srážek. To samozřejmě opět pro strom není ideální, zvlášť pokud jsou jeho původní lokalitou hory s celoročně vyšším množstvím srážek. Další příčinu můžeme hledat i v úbytku hmyzožravých ptáků a dalších přirozených nepřátel kůrovce. Každý mi dá jistě za pravdu, že množství zpěvného ptactva se stále snižuje, zvláště pak na polích a v lesích.
Jaké je tedy řešení? Podstatně snížit podíl pěstovaných smrků a soustředit se spíše na vhodnější druhy. Je také třeba opustit monokulturní hospodaření v lesích a mít tam zhruba vyrovnaný poměr různých druhů. Kalamita lesy vyčistila. Z tohoto pohledu je možné pohlížet na ni jako na dobrou věc. Zbavila nás ekologické zátěže a dala možnost začít znovu a lépe. Otázkou je: chopíme se této šance?
