Informační technologie jsou docela složité. Někdy jsem na to nebyla, a i když se ráda učím, tak to to nebyl můj šálek kávy. Ráda jsem měla jiné obory. Ráda jsem se zajímala spíše o historii a podobné věci. Nejraději jsem měla druhou světovou válku. A co teprve informatika. Teprve taky informační technologie, což byla katastrofa. To pro mě bylo opravdu horor. Vůbec jsem tomu nerozuměla teď byla to pro mě jako španělská vesnice. Co jsem s tím ale mohla dělat? Byl to bohužel povinný předmět na základní škole. A já jsem měla skoro samé jedničky na vysvědčení. Kromě akorát informatiky.
A informatika a informační technologie mi absolutně nešly. A možná to je i tím, že mi to absolutně nebavilo. Nebaví mě počítače a nebaví mě informační technologie a ani žádné zbytečné věci. Stačí, že mám počítač, na kterém se podívám na film. Já abych pravdu řekla, tak ani online nenakupuji. Protože nebaví mě na to čekat. Mě nebaví mě čekat, než mi přijde zboží domů.
Sice je to pohodlné v tom, že si vyberete zboží online a v klidu domova, ale nebaví mě to. Raději si zajdu někam do velkého obchodního centra, obchodního domu, kde si nakoupím taky věci. A moc ráda totiž chodím do obchodu. Ale tady to v online světě bohužel nejde, ale i když už je někdy potřeba, tak samozřejmě logicky něco objednám online. Mimochodem, informační technologie jsou taky praktické v tom, že nám ledasčím pomůžou. Já sama jsem se tam už ale kolikrát spálila ale nevěděla jsem, jak s tím zacházet. A tak jsem někdy bohužel objednal špatné velikosti oblečení. To je to, když někdo nerozumí informatice. A proto jsem si řekla že se naučím alespoň nějaké základy, abych příště objednala správnou velikost oblečení. Alespoň by nebyly žádné problémy. Takže se budu muset více snažit, pokud se chci v něčem zlepšit. Nechci být pozadu a vypadá to, že v počítačích asi zatím jsem.
